Toušeňské toulky - část 2. - Sv. Florián

V našem městysi se nachází dvě duchovní stavby, jejichž patronem je sv. Florián. Jde o chráněné kulturní památky, nedávno renovovaný kostel z konce devatenáctého století a kapličku, též po renovaci, z konce století osmnáctého. Toušeňská pouť, též zvaná Floriánská, která se koná každoročně začátkem května na Floriánském náměstí a v přilehlých ulicích, je se svou téměř stošedesátiletou historií velkou společenskou událostí pro místní občany i návštěvníky ze širokého okolí. Toto vše nám vypovídá o silné a dlouhotrvající floriánské tradici. Kdo tedy byl sv. Florián?

Sv. Florián [Florianus, m. Lauriaci], který zemřel mučednickou smrtí roku 304 n. l., se připomíná 4. května. V kalendáři je toho dne též uváděno české znění jeho jména – Květoslav – z latinského flos, floris – květ. Je patronem hasičů, hrnčířů, kovářů, kominíků, sládků, bednářů, zedníků, horníků; dále Horního Rakouska, Bologne, Krakova a celého Polska i některých obcí u nás; vzýván je jako ochránce proti suchu, ohni, povodním a neúrodě. K jeho atributům patří brnění, dům, hrnec, kámen, kámen mlýnský, korouhev, koruna, kříž, meč, oheň, orel, plamen, požár, praporec na kopí, řeka, škopek, vědro, voda a vojáci.

Dle některých údajů se narodil v Cetii (později Zeiselmauer, nyní St. Pőllten) u dnešní Vídně, nacházející se na území Norica (Noricum - bývalé Norické království, které leželo na území dnešního Rakouska), tehdy ve III. století náležícího k Římské říši. Florián se stal významným důstojníkem římské armády a prý snad i správcem provincie Noricum. Jeho sídlo bylo v hlavním městě provincie v Lauriacum (Lorch, dnešní Enns v Rakousku). V Římě tehdy vládl císař Dioklecián, známý a krutý to pronásledovatel křesťanů, k nimž Florián patřil. O jeho životě se zachovalo plno legend a pověstí.

Do Lorch mělo být nebo už bylo uvězněno asi 40 křesťanů, snad patřící i k Floriánově armádě. Florián je chtěl zachránit a skončil u soudu, kde neohroženě vyznal svou víru. Císařský náměstek Akvilín (Aquilinus) ho odsoudil k smrti. Tomu prý řekl: "Sloužíce u vojska klaněl jsem se Bohu skrytě. Poslechnu ve věcech vojenských, ale jako křesťan se nedám nikým přinutit, abych zapřel Krista a klaněl se mrtvým modlám."

Legendární pojednání hovoří o jeho dvojím bičování, kterým se nepodařilo zlomit jeho věrnost ani oslabit jeho lásku. Proto mu pak prý ještě ze zad kleštěmi odtrhávali maso, někde se hovoří o stažení z kůže. Nakonec byl usmrcen tak, že mu k hrdlu byl uvázán těžký kámen, většinou se uvádí mlýnský, a byl shozen do řeky Emže, v níž se utopil.

Dle legendy voda donesla tělo ke skále, kde na ně upozornil orel. Uvádí se také, že tělo bylo nalezeno křesťankou Valerií, která se postarala o pohřeb na území svého statku. Později došlo k přenesení ostatků. Nad hrobem sv. Floriána u Lince postavili pasovští biskupové v VIII. století kanonický klášter s kostelem sv. Floriána a pak byly kosterní ostatky mučedníka přeneseny do Říma a odtud je pro Krakov v roce 1183 dostal Kazimír II. s krakovským biskupem jako záštitu proti Rusům. Část ostatků z Polska získal také Karel IV. do chrámu sv. Víta v Praze. Části relikvií sv. Floriána se nacházejí i v jiných našich městech, např. v Olomouci u sv. Václava a v Havlíčkově Brodě. V kryptě klášterního kostela sv. Floriána u Lince je prý dosud vystaven mlýnský kámen vytažený z Emže jako relikvie.

Jak se stával i patronem našich měst, jeho obraz se objevoval i na obecních pečetích, na věžích i branách měst, na zvoničkách i na hospodářských objektech. Zvlášť na Hané ho z věží vzývali i hlásní. K prvním jeho atributům patří palma a meč, pak se přidávaly další: kříž na prsou a praporec. Nakonec se nejčastějším ztvárněním stal římský voják s korouhví v ruce, jak z nádoby v druhé ruce hasí hořící dům, hrad nebo kostel. Jako patron proti požárům a vodě představoval v dřívějších dobách častý námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí. Legendární pojednání směřující k hasičství je prý ale výsledkem pozdních legend, např. že modlitbou v mládí zachránil hořící dům. První nádoby v jeho ruce prý měly obsahovat vodu života, která má hasit vyprahlost a zlo.

Patronem hasičů a ochráncem proti požárům se stal zřejmě až po XV. stol., samozřejmě nejspíš v souvislosti s tím, že vodou, v níž byl utopen, se hasí oheň. Do té doby byli patrony proti ohni sv. Vavřinec a sv. Agáta (ve Franci dodnes sv. Barbora). Jedno z pořekadel uváděných ve spojení se sv. Floriánem zní: "Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián." Z toho vyplývá, že jeho přímluva může hasit i oheň zloby a nenávisti.

Tradice Sv. Floriána je tedy připomínkou prevence proti zlobě, nelásce a nesvornosti. Ostatně jak se píše v závěrečné modlitbě breviáře:
"Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Floriánovi sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom s Tvou pomocí dosáhli vítězství nad zlobou a nenávistí a obstáli v každém nebezpečí."

- Zdroje -

1. Životopisy svatých - http://sancti.catholica.cz
   Za souhlas s převzetím podstatné části textu o sv. Floriánovi z těchto zajímavých stránek velmi děkuji p. J. Chlumskému.
2. Obrázky (v pořadí):
   Our Life In Austria, Děkanství Horácko, Webmuseum Paris, Feuerwehr Langerfeld