Neexistují vhodná data!
Přiznám se, že jsem se tehdy, po čtyřicítce, díval na jeho plány s jistým pobavením. Nechápal jsem, jak může člověk v plné síle dělat plány na období vlastního staří a dokonce se na to těšit. Teprve později, s přibývajícími lety, jsem pochopil předvídavost podobného rozhodnutí
Trocha psychologie: potřeba nového startu
V průběhu života se v životě každého z nás - i když u každého v jiné míře - objeví podle psychologů dvě kritická období. Prvním z nich není kupodivu puberta, ale „jinošské období“, věk mezi 14. a 19. rokem, kdy dochází ke smutkům, duševním krizím a chorobám. To tvrzení zní na první pohled nesmyslně: pod vlivem reklamy jsme si zvykli na to, že právě v tomto věku se mladí nejraději směji, pijí pivo a bujaře se baví. Ale ne všichni. Další výrazný zlom začíná po padesátce. Děti opouštějí domov a v rodině po nich zůstává prázdné místo. V zaměstnání je sice člověk pevně uchycen, ale už v něm občas začíná hlodat pochybnost, zda udrží krok s mladými a dravými ve společnosti, která mnohdy chápe právě mládí a dravost jako přednost. Někdo se začíná bát internetu a dalších technických novinek, objevuje se nejistota. Přicházejí první vážné nemoci a ani paměť už neslouží stejně jako dřív. Prohlubují se vrásky a klesá zájem o sex. A právě v této chvíli se podle odborníků člověk poprvé ohlíží za dosavadním životem a začíná mít pocit, že mu ujíždí vlak.
Negativní bilancování je v tomto věku – v tom se psychologové shodnou – neracionální a zbytečné, na černé myšlenky je člověk ještě příliš mladý. V západní Evropě a ve Spojených státech se proto rozšířila myšlenka nové životní perspektivy, nového začátku. Fyzicky totiž není žádný důvod si ztotožňovat toto období – kdy je člověk ještě stále plný sil – se stářím. Právě naopak: právě v této chvíli by měl uvědoměle hledat to nejlepší, co by jej mohlo oslovit. Nejpomaleji stárnou ti, kteří si zachovali životní cíl nebo aspoň koníčka – ať je to bádání, práce na zahrádce, hlídání vnoučat nebo universita třetího věku.
A protože právě starší lidé mají v západní Evropě a ve Spojených státech často dostatek peněz (pokud se na stáří cílevědomě připravovali), vznikají na celém světě areály, které mají nový životní start umožnit. Angličané se v důchodu stěhují do jižního Španělska, Američané na Floridu, Němci do Středomoří. Ve všech velkých městech vznikají areály chráněného bydlení, jejichž obyvatelé mají kromě pohodlného a bezpečného bydlení zároveň na dosah všechny nezbytné služby od kadeřníka a masážního salonu až po lékaře či zdravotní sestru.
Pro obyvatele sta bytů v areálu chráněného bydlení poskytne svým obyvatelům stejné možnosti. Není ostatně určen jen pro seniory. O bydlení v něm už projevili zájem i rodiče s handicapovanými dětmi a dokonce i mladí manželé, kteří chtějí bydlet v bungalovu v sousedství svých rodičů.
Chcete prožít život v lázních?
Lázně Toušeň se hodí k vybudování komplexu uzavřeného, relativně luxusního bydlení, hned z několika důvodů. Leží v příjemné krajině blízko soutoku dvou řek – Labe a Jizery. Blízkost vody a zeleně umožňuje dlouhé procházky, v okolí jsou cyklostezky, golfové hřiště, vyhlášený rybářský revír a starobylá řeka se mění v každém ročním období a pohled na ní nikdy nezevšední. Díky lázním jsou v obci hned dva parky. Budoucí komplex nevznikne stranou obce jako v tolika středočeských vesnicích, kde rodina musí mít dvě auta, aby se vůbec dostala na nákup, do školy nebo mezi lidi. Od domků a bungalovů chráněného komplexu lze dojít do středu obce pešky za pět minut. A tam už je obchod, škola, vinárna a rybí restaurace, dvě hospody a také řeznictví. Za deset minut lze dojít pěšky do lázní, kde bývají často koncerty a kulturní programy. Obyvatelům tedy nehrozí, že by žili někde stranou, v izolaci, o samotě. Mohou se plně zapojit do života obce, nečítající ani celou tisícovku obyvatel a chodit zde na ryby, na tenis nebo na výlety na kole. Především jim areál chráněného bydlení – kam mají přístup jen jeho obyvatelé a jejich hosté – zaručí soukromí, když po něm budou toužit, ale také společnost, kdykoliv o ní budou stát.
Osamělí milionáři
V ulici, kde bydlím, žili hned dva osamělí důchodci. Prvnímu se říkalo pan inženýr, ačkoliv nikdo nevěděl, čím se v minulosti vlastně zabýval. Plachý samotář, který se nikdy neoženil, žil v malém domku se třemi místnostmi a malou zahrádkou.Od jara až do podzimu chodil na dlouhé vycházky k Proboštským jezerům, kde se vždy bez ohledu na počasí vykoupal. Jinak ale o něm nikdo nic nevěděl. Žil osaměle a jeho styk se sousedy se omezoval na pár slov. Zemřel na zápal plic a svůj domek, nikoliv překvapivě, odkázal po smrti sousedce, která se u něj během posledních měsíců každý den zastavila, došla mu na nákup a vyslechla jeho stesky. Nevím, zda to byl projev jeho vděčnosti, nebo jen nechtěl, aby jeho domek dostal po jeho smrti stát, který pro něj - podle jeho slov - nikdy neudělal nic dobrého.
Téměř proti němu žila na druhé straně ulice další osamělá paní. Vzdálené příbuzné měla kdesi v Praze, ale ti k ní téměř nejezdili ani v dobách, kdy jejich pomoc opravdu potřebovala. Svůj dům nakonec odkázala jiné sousedce, která jí chodila uklízet a obstarávala jí nákupy a ta jej přenechala svým dětem.
Podobné příběhy nejsou nijak výjimečné. Osamělých lidí, vděčných za každé dobré slovo neustále přibývá. Zároveň se ale bude zvyšovat i počet těch, kdo si začnou uvědomovat, že se ze svojí tíživé situace mohou vymanit.
Matematika spokojeného stáří
Občas si na své sousedy vzpomenu a dodatečně je mi jich líto. Žili skromně z nepříliš vysokého důchodu, vděčni za každé dobré slovo, aniž si uvědomili, že i oni jsou vlastně milionáři. Domky, jaké obývali (a přenechali téměř neznámým lidem), dnes v Brandýse nad Labem stojí kolem 3 milionů. Kdyby je prodali a koupili si menší byt v osobním vlastnictví, třeba v areálu chráněného bydlení, zbylo by jim ještě dost peněz na to, aby si mohli dopřát drobné radosti života. Mohli žít v pohodlí se všemi službami na dosah, bez pocitu osamění a pocitu, že jsou odkázáni na pomoc cizích lidí.
Statistiky jsou neúprosné. Počet obyvatel jejichž věk přesáhl 65 let již u nás činí 1,5 milionů a bude se dále zvyšovat. Stále častěji ale narážíme na sedmdesátníky, kteří v zimě jezdí na hory a v létě na výlety, navštěvují počítačové kurzy a mají pocit, že i přes rostoucí potíže drží svůj osud ve vlastních rukou.
A především pro ně je určen areál chráněného bydlení v Lázních Toušeni.
Bohuslav Šnajder, Senior Investment
Společnost SENIOR INVESTMENT, a.s., nabízí projekt pro bydlení seniorů a všech, kdo chtějí nebo potřebují bydlení se zajištěnými službami. Komplex bytových objektů v zahradách Senior parku bude obklopen rodinnými domy, které si pořizují především zájemci toužící mít péči a služby na dosah. Společnost SENIOR INVESTMENT nabízí zájemcům i pomoc při výměně dosavadního bydlení za vlastní byt v resortu.
Další informace: www.senior-investment.cz.
Pracovníci společnosti poskytují informace i o dalších projektech mimo region na tel. 281940525, 725688665, 724106106 nebo při osobních schůzkách.