Neexistují vhodná data!
Stará Boleslav je významné historické místo, známé románskou kaplí sv. Klimenta s unikátními freskami z 12.století, a románským kostelem sv. Kosmy a Damiana. Podle křesťanských legend byl v těchto místech zavražděn kníže Václav, jemuž po svatořečení vystavěl (a v roce 1046 vysvětil) kníže Boleslav I. nový chrám. Stará Boleslav je známa i jako cíl poutí k paládiu země české, umístěnému v raně barokním chrámu chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Brandýs nad Labem je dnes především vyspělým hospodářským centrem. Je však také městem universitním - sídlí zde pedagogická fakulta pražské University Karlovy. Bohatou kulturní tradici dokumentují četné městské pamětihodnosti a v neposlední řadě zámek, jehož renesanční podoba pochází z druhé poloviny 16. století, kdy v Brandýse s oblibou pobýval císař Rudosf II. se svým dvorem (m.j. Tycho de Brahe a Tadeáš Hájek z Hájku). Blíže k Toušeni, kam od brandýského zámku sahala rudolfinská obora, za lokální železniční tratí cestou k Zápům, se nachází Kabelínský mlýn. Tato renesanční stavba, k níž se vážou různé pověsti, se připomíná již roku 1586, kdy ji koupil císař Rudolf II. V údolí Kabelínského potoka kvete zjara vzácný devětsil lékařský.
Ve staroboleslavské části Houštka se nachází lehkoatletický stadion známý z historie lehké atletiky světovými rekordy Emila Zátopka a Stanislava Jungwirtha. V Houštce, kde od roku 1813 vyvěral železitouhličitý pramen, bývaly malé lázně.
Více jak 950 let dějin současné obce Zápy jsou dějinami čtyř samostatných blízce sousedních obcí - Záp, Zípců, Ostrova a Stránky. Tyto obce postupně splynuly, ves Zípce beze stopy zanikla. Dnes již jen místní názvy připomínají jejich slavnou historii - v současném názvu obce se neuplatnily a zanikly též jako tzv. sídelní jednotka.
Ve starobylých Zápech se ve 14. století narodil prvý český hudební skladatel známý jménem - Mistr Záviš - proslulý hudebník na dvoře Karla IV. O dvě století později se zde narodil Pavel Stránský (1583-1657), právník a politik, Mistr University Karlovy a autor významného encyklopedického spisu O státě českém. V našem století zde učitelsky působil známý autor dětské literatury Josef Kožíšek (1861-1933). Zápy jsou mimo to zajímavé původními barokními zemědělskými usedlostmi, barokním kostelem sv. Jakuba a starým hřbitovem s několika renesančními náhrobky; tento hřbitom sloužil až do roku 1879 také Toušeni. Na jihozápadním konci Záp v místní části nazývané Ostrov (stávala tu gotická tvrz) je v bývalých malých lázních zřízeno noční sanatorium.
Obec Jenštejn leží asi 1 km za severovýchodní hranicí hlavního města Prahy při staré silnici z Prahy do Mladé Boleslavi. Obec se skládá ze dvou částí - části Jenštejn a malé necelé 2 km vzdálené části Dehtáry.
Uprostřed obce stojí zřícenina stejnojmenného gotického hradu, založeného dvorským sudím Jenčem z Janovic. K Jenštejnu se váže jméno třetího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna (zem. 1400), známého rovněž jako hudebního skladatele, spisovatele a básníka, který hrad obýval až do roku 1390. Zřícenina byla po úpravách zpřístupněna v roce 1877; je rozložena na skalním výchozu, dominantou hradu je jeho kulatá věž, tvořící významný krajinotvorný bod.
Okolí Nehvizd patří ke staré sídelní oblasti, kde existovala rozvinutá sídelní síť již v románské době, jak dodnes dokládají více či méně dochované románské kostely nebo jejich části v Čelákovicích, Mochově, Vyšehořovicích i v samotných Nehvizdech. V písemných pramenech však Nehvizdy vystupují velmi pozdě, teprve roku 1352, kdy se připomíná zdejší fara. V té době byly Nehvizdy drobným samostatným statkem, po husitských válkách byly připojeny k Přerovu nad Labem a později ke Kounicím. Minimálně od roku 1524 má ves statut městečka.
V Nehvizdech stojí raně gotický kostel s bohatě tesanou kamennou kazatelnou. Na místním hřbitově jsou četné náhrobky dílem nehvizdských kameníků ze známého piskovce, dováženého ze zdejších lomů již ve 14. století na stavbu Karlova mostu do Prahy. V opuštěných lomech se na přolomu let 1941/1942 ukrývali parašutisté, kteří provedli atentát na Heydricha.
Dějiny obce Jirny zasahují do dávných dob. Předpokládá se, že zdejší osídlení existovalo již v 10. nebo 11. století a že zde byla postavena původně dřevěná a později kamenná tvrz, která byla důležitým opěrným a strážním bodem panství Přemyslovců. Nejstarší dosud nalezená historická zpráva pochází z roku 1350. Tehdy již stála v Jirnech kamenná tvrz, která se rozkládala na návrší kolem kostela. U tvrze byl velký poplužní dvůr a v pozdější době další hospodářské usedlosti a statek.
Původně barokní zámek se pyšní zachovanými vzácnými malbami Josefa Navrátila (1798-1865).
Nejstarší písemná zpráva o Čelákovicích je datována rokem 1290. Za zmínku stojí bývalá tvrz poblíž románského kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde sídlí Městké muzeum. Z Čelákovic pocházel význačný hudební skladatel doby baroka Jan Zach (1699-1773), který se jako první Čech uplatnil ve světě svými klavírními skladbami.
Blíže k Čelákovicům byla vymezena přídodní rezervace Lipovka, typický zbytek polabské krajiny s původním dubo-habrovým lesem, smíšeným s lipami. K chráněné floře Lipovky náleží mimo jiné sasanka pryskařníkovitá a dymnivka dutá, je to však zároveň i významná entomologická (roháč) a ornitologická (moudivláček lužní) lokalita. Lipovka sousedí se starým ramenem Labe, známým jako čelákovické Grado.
Existence obce je připomínána od roku 1360. Archeologické vykopávky potvrdily osídlení této lokality již od starší doby bronzové. V letech 1360 až 1377 patřil Mochov pražskému občanovi Petrovi Nymburskému. Jeho syn, Pešek Nymburský, nechal ve druhé polovině 14. století postavit na místě původní kaple gotický kostel sv. Bartoloměje. V letech 1437 – 1611 patřil Mochov pod panství Přerovské. Na počátku 17. století jej císař Rudolf II. prodal Magdaleně Trčkové, která ho připojila k panství Kounickému v kraji Kouřimském, v jehož majetku setrval až do roku 1848.
Od roku 1928 je na náměstí postaven pomník Mistra Jana Husa od výtvarníka Jana Škody. Součástí tohoto pomníku je pamětní deska vzpomínající padlé obou světových válek. Dominantu obce tvoří gotický kostel sv. Bartoloměje, který je již od roku 1352 zmiňován jako kostel farní.
Východně od Čelákovic - za Císařskou Kuchyní - leží Přerov nad Labem, kde se již po léta soustřeďují lidové stavby z Polabí, restaurované péčí Polabského národopisného muzea, sídlícího v Poděbradech.
První písemná zmínka o Přerovu je stará více jak 1000 let. Šlo o záznam o převodu vlastnictví obce - v roce 993 jej druhý pražský biskup sv. Vojtěch daroval i s několika dalšími vesnicemi benediktýnskému klášteru v Praze na Břevnově. Jméno Přerov je praslovanského původu. Kdysi znamenalo příkop, tůň či bažinu, nebo nějakou stojatou vodu. S podobným jménem vsí se také setkáváme v Polsku či ve východní části Německa.
V Přerově se kromě známého skanzenu nachází i pozoruhodný malý renesanční zámek a soukromé muzeum historických bicyklů a motorek Moto-Velo. Přerov nad Labem je společně s Dvorci, Jiřicemi, Lysou nad Labem, Ostrou, Semicemi, Starou Lysou, Starým Vestcem a Stratovem členem dobrovolného sdružení obcí Mikroregion Polabí.
První historická zmínka o městu je z 11. století v souvislosti s knížetem Jaromírem, kterého na lyském hradě věznil, oslepil a později nechal zavraždit jeho bratr Oldřich. Existence Lysé nad Labem jako města je doložena rokem 1291, kdy královna Guta, manželka Václava II., vydala listinu, jež sjednocovala osady statku v jeden hospodářský celek. Lyská panství měli během historie v držení různí majitelé, mezi nimiž nechyběla přemyslovská knížata, české královny a různé šlechtické rody.
Lysá nad Labem, která je též důležitým železničním uzlem, je rodištěm českého orientalisty a rektora University Karlovy prof. Dr. Bedřicha Hrozného (1879 - 1952), rozluštitele chetitštiny (má zde své muzeum). V době vrcholného baroka - koncem 17. století - vybudoval v Lysé hrabě František Antonín Špork hudební a sochařské středisko, dodnes zde připomínané mnohými památkami. Z Lysé nad Labem vede po červené turistické značce podél trati a dostihového závodiště příjemná lesní cesta do Káraného. V místech, kde opouští železniční trať, stojí od časů hraběte Šporka poslední zbytek jeho někdejší lesní ermitáže (1692): otevřená kaple s pískovcovým reliéfem zavraždění knížete Václava a s dvěma monumentálními sochami andělů z dílny vynikajícího barokního sochaře Matyáše Brauna. Odtud přes trať vede jedna z pěších cest do Byšiček, lesní vesničky se zajímavým kruhovým půdorysem.
Samotná osada Káraný byla vysazena 18 rodinami až v roce 1777, když po prudkých selských bouřích na českém území, začala správa císařského majetku zavádět tzv. Raabův systém, který měl parcelací vrchnostenských dvorů poněkud více zainteresovat hladovějící, robotující a v té době bouřící se sedláky na výsledku jejich práce.
Osada byla založena v části vlhkého dubového lesa s týmž jménem (Káraný - již od roku 1550). Samostatnou obcí se Káraný stal v roce 1899. Káranský les, kdysi bohatý na černou zvěř, je nyní protkán velkorysým systémem studní a nádrží, vybudovaných při modernizace blízké Vodárny hlavního města Prahy, která využívá přírodně filtrované vody dvou řek.
Jako pravděpodobné období vzniku Vestce (tehdy Vesce) je 14. století, protože již ve 2. pol. 14. stol je zmiňována staroboleslavská kapitula, která za neznámých okolností nabyla podílu ve Vestci. Další zmínka o původní osadě Vesce je z r. 1547 - protože Vesce překážely Rudolfu II. v provozování lovu, navrhli r. 1580 královští komisaři, aby Vesce byly vystěhovány. Stavení byla pouze opuštěna, takže ještě v r. 1708 byly jejich zbytky viditelné.
V roce 1777 byla ves obnovena o 15-ti popisných číslech, ale proti původní vsi položena severovýchodněji a pojmenována Nový Vestec, aby se odlišila od Vestce u Přerova n. L. Ves byla založena v podobě ulice směrované východním směrem k Jizeře. Farou i školou byla přidělena do Staré Boleslavi.
Ve Vestci pobýval v posledních letech svého života hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster (1859-1951).
Nedaleko nad betonovým mostem přes Jizeru, v místech, kde levý břeh řeky opouští les, stávala středověká ves Opočno, od konce 15. století majetkově spojená s Toušení. Její jméno proslulo za Rudolfa II., který dal ves zrušit a poblíž vybudovat lovecký zámeček. S lesy na levém břehu byl zámeček spojen krytým mostem. Rudolfinské Opočno, sloužící jako klidné lovecké respirium, zaniklo během třicetileté války.
[použito - J. Králík, M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV 1978]
Jedním z nejznámnějších koupališť v regionu Praha-Východ je od začátku 80. let bývalý pískovcový lom v obci Lhota. Toto místo, které se nachází severně od Brandýsa nad Labem - Staré Boleslavi, je rovněž proslulé jednou z nejfrekventovanějších nudistických pláží v Čechách.